Jak to možná bylo
2. července 1951:
V pondělí 2. července 1951 po desáté večer byli v budově babické školy zastřeleni tři ze čtyř přítomných funkcionářů místního národního výboru – řídící učitel Tomáš Kuchtík (1898) – předseda MNV a MO KSČ, lesní dělník Josef Roupec (1913) – místopředseda MNV, člen KSČ a skladník Bohumír Netolička (1918) – pokladník MNV, člen KSČ. Čtvrtý, tesař František Bláha (1894) – předseda Místního akčního výboru NF, byl při střelbě zraněn. Jako jediný z obětí incident přežil. Jako pachatelé jsou podle oficiální verze vyšetřovatelů Ladislav Malý, údajný „agent americké vojenské kontrarozvědky CIC“, a Antonín Mityska. K nim se na cestě do babické školy přidali Antonín Plichta ml. a jeho bratr Stanislav, oba osudného dne při střelbě hlídali před babickou školou.
Malý byl při zatýkání smrtelně zraněn. Při přestřelce zahynul Antonín Plichta mladší, jeho bratr Stanislav byl těžce zraněn a za dva roky popraven.
Průběh události této vraždy nebyl nikdy zcela objasněn.
Již od samotného počátku se kolem případu objevují dosud neobjasněné skutečnosti. Tehdejší vyšetřovatelé neprovedli v babické škole řádné šetření, nebyla např. provedena balistická expertíza a nebyla ani určena zbraň, ze které se střílelo. Není tudíž dodnes jasné, kdo ji ve skutečnosti držel. Při akci měli údajně držet hlídku před školou sourozenci Antonín a Stanislav Plichtovi, kteří poté společně s Mityskou a Malým odešli do Cidliny. V následujících hodinách se překvapivě nesnažili uniknout (např. za hranice), ale naopak se ukryli v žitném poli u Bolíkovic (necelé dva kilometry od místa činu), kde byli druhý den odpoledne objeveni pomocí letadla. Dalším neobjasněným místem v případu zůstává , co se dělo právě před a při zatčení.
Sám měl být údajně odvezen příslušníky StB autem a na jeho místo měla být umístěna mrtvola někoho jiného. I v tomto případě se jedná o domněnku.
Právě úloha Ladislava Malého v celém případu je dodnes asi největší záhadou. Malý, který byl soudem označen jako agent americké CIC, se narodil 13. srpna 1920 v Baťovcích na Slovensku v rodině velitele četnické stanice. Po návratu na Moravu v roce 1939 začal studovat gymnázium v Moravských Budějovicích. Jeho spolužákem byl Jan Bula, který byl později jako kněž popraven také. Malý se po válce oženil, měl dvě děti a pracoval v lázních v Jeseníku. Na jaře roku 1949 odešel do Rakouska, kde postupně prošel uprchlickými tábory. Ve Vídni pracoval na československém oddělení úřadovny CIC. V únoru 1951 uprchl zpátky do Československa, kde postupně v okolí Moravských Budějovic kontaktoval řadu osob, které přesvědčoval, že do vlasti byl vyslán s tajným úkolem převést pražského arcibiskupa Josefa Berana za hranice. Jeho otec Jakub Malý byl v jednom z následujících procesů odsouzen, výše trestu však byla překvapivě malá, pouze 2 roky vězení (i když o Malém věděl a navíc mu měl i dát zbraň!).Podle některých pamětníků byl Malý alkoholik, značně psychicky labilní a často se chlubil protikomunistickými akcemi, které měl provést. Některé jím oslovené osoby ho začaly podezřívat ze spolupráce s StB a snažily se s ním přerušit styky, pro většinu to ale bylo již pozdě.
Ihned po vraždě v Babicích následovalo zatýkání a 12. 7. 1951 postavili komunisté před zinscenovaný soud v Jihlavě 14 lidí.
Hlavní proces proběhl ve dnech 12. – 14. července 1951 v jihlavském dělnickém domě s občany, kteří byli komunistickým státním soudem obviněni z toho, že spolupracovali s agentem americké tajné služby CIC na zastřelení tří funkcionářů MNV dne 2. července 1951 v Babicích.
Předseda státního soudu JUDr. Vojtěch Rudý vynesl rozsudek, ve kterém bylo sedm trestů smrti, dvakrát doživotí, zbylé tresty byly od 20 do 25 let.
V následujících dvou letech po hlavním procesu se v souvislosti s babickým případem uskutečnilo dalších několik procesů, na jejichž základě byly vyneseny čtyři tresty smrti a další tresty, které s případem bezprostředně nesouvisely.
Všichni odsouzení k smrti byli následně popraveni, mezi nimi i 3 katoličtí faráři. Jako poslední byl 10. února 1953 oběšen, na dolní polovinu těla ochrnutý, Stanislav Plichta, který byl před zatčením v žitném poli postřelen.
Hlavním cílem celé kampaně, kterou tehdejší režim vyvolal, bylo zastrašit soukromé rolníky, kteří nechtěli vstupovat do JZD. Dalším cílem byla katolická církev, jejich duchovní byli vykreslení jako pomocníci vrahů a nepřátelé režimu.
V devíti skupinách bylo za akci BABICE odsouzeno sto osob, z toho deset k trestu smrti. Jedenáctý, nepohyblivý Stanislav Plichta, byl po samostatném procesu odsouzen také k trestu smrti.
Celkem bylo v uvedených procesech československými soudy vysloveno více než 1375 let odnětí svobody.
Odsouzení však nebyli jedinými oběťmi tohoto případu. Státní moci nestačily odstrašující rozsudky. Jejich cílem bylo úplné rozvrácení selských rodin a vazeb mezi nimi.
Jedním z kroků ke zpřetrhání těchto vazeb byla deportace rodin popravených a dlouhodobě odsouzených osob. Pár dnů po vynesení prvního rozsudku byly rodiny převezeny na Státní statek Litoměřice na farmu Ploskovice. Asi po půl roce byly některé rodiny převezeny na farmu Trnovany.
Stejně tak i pro druhém procesu byly další rodiny přesunuty na státní statek do Ploskovic.
Život těchto rodin byl v dalších letech velmi těžký.
Deportace v letech 1951-1952 nebyly ještě posledním aktem. Soudy vyslovovaly i tresty propadnutí majetku – někdy celého, někdy jen jeho části.
Zájem o případ opět ožil v roce 1968, kdy se odsouzení či příbuzní popravených neúspěšně snažili o soudní rehabilitaci. Té dosáhli po dlouhých průtazích teprve až několik let po roce 1989.
Babický případ se stal v sedmdesátých letech v pozměněné podobě základem pro několik dílů seriálu 30 případů majora Zemana (obec byla přejmenována na „Plánice“) V tomto seriálu opět tento případ vyzněl jako spravedlivý boj příslušníku SNB proti krvavým třídním nepřátelům.